Domů / K zamyšlení / „Církevní bohatství“

„Církevní bohatství“

Sněmovna nedávno schválila církevní restituce. V této věci je třeba říci, že je fér vrátit komukoliv (tedy i církvím) to, co jim bylo ukradeno. To se ale týká  především malých církví, které svůj majetek získaly darem od svých členů, nebo si své majetky svépomocí budovaly.

Problém je jinde. Podívejme se na několik komentářů:

Křížová výprava na východ

Před 30 lety, 7. června 1982, se ve Vatikánu odehrála nejvýznamnější událost moderní historie – setkání amerického prezidenta Ronalda Reagana (syna irského fanatického katolíka) a římského papeže Jana Pavla II (v civilu Poláka Karola Vojtyly). Rozhovor trvající téměř hodinu se vedl především o Polsku a „sovětské nadvládě“ ve východní Evropě. V důsledku tohoto setkání se americký prezident a hlava římsko-katolické církve dohodli na provedení společné tajné operace, jejímž cílem bylo „urychlení rozpadu komunistického impéria“. Richard Allen, Reaganův poradce pro národní bezpečnost, o tom později řekne: „Byla to jedna z nevětších aliancí všech dob.“
Více na Zvědavec.org

Následkem rozpadu komunistického impéria nastartovala možnost restitucí v bývalém východním bloku. Církevní restituce se v ČR řeší poměrně dlouho a je nutné znát jejich pozadí. Na Britských listech vyšel článek bývalého člena AC, Aleše France, který o tom částečně hovoří:

Širší perspektiva církevních restitucí

Při popisu výčtu těchto událostí je třeba se ovšem na celou věc podívat z širší perspektivy. Proč k těmto jevům docházelo a jaké jsou politické cíle římskokatolické církve?

Římskokatolická církev, jakkoliv se její úsilí jeví vůči nekatolickým církvím vstřícné, nepovažuje například protestantské církve za Kristovu církev.

Deklaroval to například současný papež ještě v době, kdy byl prefektem Kongregace pro nauku a víru, když v deklaraci Dominus Jesus v roce 2000, kterou signoval papež Jan Pavel II, napsal, že navzdory rozdělení křesťanů se Kristova církev nadále plně uskutečňuje pouze v katolické církvi, i když „mimo její organismus je mnoho prvků posvěcení a pravdy.“

Dále pak uvedl, že se to týká církví, které „ještě nejsou v plném společenství s katolickou církví.“ Katechismus římskokatolické církve proto radí, jak získat onu „plnost“: „Věříme totiž, že jedině apoštolskému sboru, jemuž stojí v čele Petr, svěřil Pán všechno bohatství Nového zákona, aby ustavil jedno Kristovo tělo na zemi, k němuž se potřebují plně přivtělit všichni, kdo už patří nějakým způsobem k Božímu lidu.“

Těmto snahám vychází vstříc i modely rozvíjené zejména v rámci Světové rady církví, které vidí budoucnost světového křesťanstva v tom, že nekatolické církve akceptují papeže jako svoji hlavu. Asi nejznámější variantou je tzv. konciliární společenství, rozvíjená i v rámci ERC.

Pouze pro informaci dodávám, že mnozí reformátoři, například Viklef, Hus nebo později Spurgeon, viděli v úřadu papeže samotného Antikrista…

…Existují zde přesto specifika, která jsou ze strany římskokatolického dogmatu vůči protestantům nesmiřitelná. Římští katolíci se nesmí účastnit tzv. památky Večeře Páně v protestantských církvích, protože tato svátost má v římskokatolickém pojetí zásadně odlišný význam a je zde nazývána „svátostí oltářní“ neboli eucharistií.

Je zajímavé, že právě z iniciativy ERC a ČBK byla českým církvím nabídnuta tzv. Ekumenická charta, vycházející historicky právě z konciliárního procesu, a protestantské církve se v této chartě zavazují jít vstříc cíli, kterým je eucharistické společenství. Tento cíl představuje zásadní odchýlení od reformačního pojetí památky Večeře Páně. Právě z tohoto důvodu některé členské církve odmítly tento závazek podepsat. Apoštolská církev byla jednou z nich.

Z tohoto úhlu pohledu je třeba nahlížet i na politiku římskokatolické církve vzhledem k ostatním, nekatolickým církvím. Zejména k těm, které se hlásí k odkazu reformace z 16. století.

V historii českého protestantismu, který je dnes podrobován revizím zejména ze strany římskokatolicky smýšlejících historiků, můžeme nalézt mnoho poučného.

Jestliže římskokatolická církev prohlašuje, že je „semper idem“, tedy neměnná, můžeme očekávat, že bude i stále stejně jednat směrem do budoucnosti. To znamená, že bude usilovat o rekatolizaci protestantských církví.

Vždyť ty, kdo vyznávají klasická protestantská učení, jako je výlučné postavení Písma ve formování církevní nauky a praxe nebo spasení pouhou Kristovou milostí skrze pouhou víru, římskokatolická církev jednou provždy na Tridentském koncilu v 16. století neodvolatelně proklela.

Z podobného důvodu i Mistr Jan Hus zůstává nadále „odsvěceným“ heretikem, který to jen myslel dobře. K jeho rehabilitaci tudíž nemůže dojít, neboť tato rehabilitace by byla v rozporu s právem i věroukou katolické církve.

Úloha ekumenismu v církevních restitucích
Jak to ale souvisí s církevními restitucemi? K tomu, aby mohla římskokatolická církev účelněji vystupovat vůči ČR, potřebuje jednotu s ostatními církvemi. Vždyť například Konkordát byl odmítnut Poslaneckou sněmovnou z důvodu, že by mezinárodní smlouva mezi cizí zemí a jednou z registrovaných církví v ČR vytvořila právní nerovnost.

Právě z tohoto důvodu nabízel ministr Svoboda ostatním církvím jakési kvazikonkordáty mezi nimi a ČR, které by ovšem neměly právní povahu mezinárodní smlouvy.

Konkordát byl ovšem často podmiňován církevními restitucemi a měl být uzavřen až po tzv. „vyrovnání“ s církvemi nebo jim měl těsně předcházet, což politici naklonění římskému katolicismu tvrdí dodnes.

Samotné „vyrovnání s církvemi“ pak má předcházet návštěvě papeže v ČR, která je naplánovaná na rok 2013.

Ve stejném roce dojde i k oslavě christianizace naší země příchodem Cyrila a Metoděje a na stejný rok je naplánováno i tzv. pozvání národa na večeři, kdy má být nabídnuto evangelium českému národu za součinnosti prakticky všech registrovaných církví v ČR prostřednictvím tzv. Kurzů Alfa. Tyto kurzy se těší papežskému požehnání a mají demonstrovat viditelnou jednotu církví v ČR.
Více na Blistech.

Lidem se samozřejmě nelíbí nepřehlédnutelné politické lobby ve prospěch Římskokatolické církve a ozývají se. Např. Hnutí za přímou demokracii vydalo v říjnu 2012 tiskovou zprávu. Zde je její část:

Odmítáme darování majetku občanů Církvi římskokatolické

„HzPD zastává názor, že všechny neziskové organizace, které sdružují občany za účelem uspokojování jejich potřeb nebo prosazení jejich zájmů, by se měly financovat samy z peněz svých členů a příznivců a své finanční toky by měly povinně zveřejňovat na transparentních účtech, aby nemohly být zneužity k praní špinavých peněz nebo k prosazování skrytých zájmů mafií, lobbistů, oligarchů, tzv. finančních skupin apod. Možné je i financování z daňových asignací, až bude tato forma u nás zavedena.
To se týká jak církví, tak i občanských sdružení, politických stran a dalších subjektů.

HzPD má za to, že majetek  církevních organizací, který byl v minulosti nabyt a udržen totalitními praktikami a zejména majetek církevních organizací, které se v nedávné minulosti provinily aktivní podporou fašistických a nacistických režimů v Evropě, by měl být bez náhrady vrácen občanům na stejném principu, jako byl na základě ústavního zákona č. 496/1990 Sb.(external link), ze dne 16. listopadu 1990 navrácen majetek Komunistické strany Československa.

V ČR se to týká zejména Církve římskokatolické, IČ: 73632848, se sídlem Thákurova 676/3, 16000 Praha 6 – Dejvice, která je podle kanonického práva defakto podřízenou složkou Svatého stolce (Vatikánu). O autoritářské podstatě této církve a násilných praktikách, jimiž po staletí uplatňovala svou moc a vytvářela své extrémní  bohatství,  psal již T. G. Masaryk. Avšak i v moderních dějinách měla blízko a často také přímo podporovala diktátorské a fašistické režimy. Církvi římskokatolické budou proto vydány pouze církevní  budovy (kostely, kláštery) a pozemky na nichž se nacházejí podle níže uvedeného výčtového zákona, a to jen ty, které přímou slouží k vykonávání církevních obřadů a ubytování  členů řeholních řádů. Ostatní majetek bude bez náhrady zabaven….
Více ZDE

Lidé také právem odmítají platit ze svých peněz náklady na provoz církví (není řeč o památkách). Není se čemu divit a navíc to není třeba. Bůh ustanovil desátkový systém, který je určen k provozování církve. Tedy v případě, že členové jsou věrní a dobrovolně hradí desátky. Navíc je zřejmé, že se mnoha lidem nelíbí slučování moci státu a církve. I to je nebiblické. Alespoň ti starší si pamatují, jak to dopadá, když se jakákoliv ideologie vymáhá mocí státu.

Ke všemu Vatikán není vůce chudý a Římskokatolická církev si tak nemůže stěžovat na nedostatek financí.
Věděli jste, že Vatikán uchovává druhý největší zlatý poklad na Zemi? Nebo že hazarduje s enormními finančními rezervami na Wallstreet? Nebo, že je největším vlastníkem pozemků v západním světě a největším vlastníkem nemovitostí?
Více v článku „Cirkevné bohatstvo sú krvavé peniaze“ na Dolezite.sk

Článek pojednávající o tržním chování Římskokatolické církve vyšel i v Ekonomu s názvem Pekelné starosti katolíků a podtitulem: Americká katolická církev se podobá běžné firmě. Případy konkurzů ovšem poukazují na její svérázné zacházení s financemi.

Je dobré vědět, jaké kdo hájí zájmy a jaké je pozadí událostí.

Nahoru

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Nastavení vašeho prohlížeče podporuje "cookies" pro optimalizace vyhledávání.

Zavřít