Domů / K zamyšlení / Jonášovo poselství pro současnost

Jonášovo poselství pro současnost

Jonášův příběh zná snad každý. Odehrává se v 8. století př. n.  l. a je zaznamenán ve stejnojmenné knize Starého zákona mezi dvanácti „malými proroky“. Má vážné poselství i pro naši dobu.

O co se tedy jedná? Bůh povolává Jonáše, aby zvěstoval městu Ninive příchod Božího soudu. Jonáš nemá obyvatele Ninive vůbec v lásce, nejdříve neposlechne a vydá se úplně opačným směrem do Taršíše. Na této cestě se však ocitá v nebezpečí, Bůh ho zachrání a  nakonec přivede do Ninive, aby oznámil obyvatelům velkého města přicházející soud. Ale proč Boží soud?

Hříchy Ninive

Ninive bylo ve této době nejdůležitější město Asýrie, která se stávala světovou velmocí. Obyvatelé města však byli známí svou velkou hříšností. Město mělo vinu na pletichách proti Bohu (Nahum 1,10-11), vykořisťování a válečných krutostech (Nahum 2,12-13 a Nahum 3,1), modlářství, čarodějnictví a prostituci (Nahum 3,4).  Z lidského hlediska není divu, že se tam Jonášovi nechtělo.

Jonášův způsob kázání

Jonáš tedy přichází do Ninive, ve kterém žije 120 tisíc lidí, den ho prochází a hlásá, že městu zbývá 40 dnů. (Jon 3:2,5).

Jonáš nedělá dnešními slovy „vztahovou evangelizaci“. Naopak. Rozezlený prorok oznamuje: „Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno.“ Poselství by bylo pro mnohé dnešní křesťany jaksi nevyvážené, protože obsahovalo pouze oznámení soudu (viz Jonáš 1,2 a Jonáš 3,4-5). Potvrzuje to i kontext. Např. král Ninive, když uslyší proroctví o přicházejícím soudu, uvěří Bohu, oblékne se do žíněné suknice, nařídí půst a vyhlásí, aby se každý odvrátil od své zlé cesty a doufá: „Kdo ví, možná že se Bůh v lítosti obrátí a odvrátí od svého planoucího hněvu a nezahyneme.“

Celou situaci dokresluje Jonáš, který se velice rozhněval, že Bůh svůj soud odvolal. (Jonáš 4,1). Proč se tak rozčílil? Jednak neměl Ninive v lásce, nechtěl, aby jim bylo odpuštěno, ale také z obavy, že bude prohlášen za falešného proroka!

Písmo navíc zaznamenává, že soucitný Bůh, když viděl pokání obyvatelů Ninive, změnil své rozhodnutí a město nezahubil, dokonce zalitoval, že chtěl městu „učinit zlo“ (Jon 3,10).

Ellen White v knize Od slávy k úpadku píše: „Jonáš splnil svěřený úkol, a přestože se jeho slova nenaplnila, nebylo pochyb o tom, že toto varovné poselství pocházelo od Boha a že splnilo svůj účel.“

Souvislost s Božím prorokem Ellen G. White

Jonáš oznámil „pouze“ blížící se soud a díky tomu, že obyvatelé Ninive zareagovali lítostí a pokáním, Bůh město zachránil. Nebyl však falešným prorokem i navzdory tomu, že se jeho proroctví nenaplnilo. Naopak. Důležité bylo, že lidé pochopili situaci, patřičně na ní zareagovali a díky tomu byli zachráněni.

Mnozí lidé dnes tvrdí, že Ellen White nebyla Božím prorokem, protože se nenaplnila některá proroctví, která vyřkla. To je však omyl. Je nutné se ptát proč se konkrétní proroctví nenaplnila! Musíme umět znát a rozlišovat princip tzv. podmíněného a nepodmíněného proroctví. Naplnění podmíněných proroctví je dáno právě tím, jak budou lidé na proroctví reagovat. Jedná se o ten samý princip jako u Ninive.

Jonášova a naše doba – z knihy Od slávy k úpadku

Dnes je poznání Boha pro obyvatele velkých měst stejně důležité, jako bylo pro obyvatele Ninive. Kristovi poslové mají lidem představovat ušlechtilejší svět. Podle slov Písma totiž přetrvá jen takové město, jehož stavitelem je Bůh. Pán skrze své služebníky vyzývá lidi k tomu, aby usilovali o věčné dědictví.

Téměř všechna velká města jsou zahalena temným mrakem viny, protože se v nich velmi rychle rozmáhá zlo. Každý den jsou jejich obyvatelé svědky výtržností, korupce, podvodů, násilí, přestupování zákona, nezájmu o trpící a krutého zabíjení. Každý den v nich vzrůstá počet duševně nemocných, zavražděných a těch, kdo spáchali sebevraždu. Chlubíme se tím, jak je doba, v níž žijeme, pokroková a osvícená; Bůh však vidí, že naše země je plná zločinnosti a násilí. Lidé prohlašují, že Boží zákon už neplatí, a právě proto se na zemi velmi rychle rozmáhá zlo. Lidé vyměnili čistotu srdce za uspokojení svých hříšných tužeb.

Přestože má Bůh s lidmi, kteří porušují jeho zákon, slitování a trpělivost, rychle se blíží doba, kdy přestane přestupníky tolerovat.

Mohou se pak divit, když s nimi Svrchovaný Vládce znenadání začne jednat jiným způsobem? Mohou se divit, když Bůh dopustí pohromy na ty, kdo získali svůj majetek podvodem? Je mezi námi mnoho těch, kdo se přidali na stranu původce vzpoury proti nebeskému Vládci.

Žasneme na tím, jak velkou trpělivost Bůh s lidmi má. On totiž kvůli nám potlačuje své přirozené vlastnosti. Dal lidem dobu milosti, ale jeho trpělivost je už pomalu vyčerpaná. Bůh lidské zlo snáší už velmi dlouho, posílá lidem svá varovná poselství, aby je zachránil, ale blíží se doba, kdy učiní této vzpouře konec. Udělá to pro dobro vzbouřenců i těch, kdo by mohli být jejich špatným příkladem ovlivněni.

Boží Duch přestává na zemi působit. Jedna pohroma střídá druhou. Jsme svědky zemětřesení, tornád, požárů a povodní. Bůh skrze tyto katastrofy, které jsou způsobeny přírodními silami, jež se vymkly lidské kontrole, upozorňuje muže a ženy na blížící se nebezpečí.

Boží poslové, kteří působí ve velkých městech, by se neměli dát odradit bezbožností a nemravností, s nimiž se při hlásání spásného poselství setkávají. Když apoštol Pavel pracoval v bezbožném Korintu, poslal mu Pán následující ujištění: “Neboj se! Mluv a nemlč, protože já jsem s tebou a nikdo ti neublíží. Mnozí v tomto městě patří k mému lidu.” Skutky 18,9.10. V každém městě je dostatek těch, kteří když uslyší evangelium, postaví se na Kristovu stranu.

Bůh obyvatele dnešního světa vyzývá: “Buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.” Matouš 24,44. Zhoršující se poměry, kterých jsme dnes svědky, nás jako burácení hromu upozorňují na to, že hodina Božího soudu se přiblížila a že konec lidských dějin je za dveřmi. V rychlém sledu dopadnou na zemi Boží soudy — požáry, povodně, zemětřesení a válečná krveprolití. Anděl milosti už dlouho nebude chránit nekajícné. Přichází veliká bouře, kterou přečkají jen ti, kdo přijali poselství milosti stejně jako obyvatelé Ninive, když uslyšeli Jonášovo kázání, a kdo se nechají skrze poslušnost Božího zákona posvětit.
Z knihy Od slávy k úpadku – Jonášova a naše doba

Současní křesťané a způsob kázání pro tuto dobu

Způsob předávání Božího poselství jak Jonáše, tak Ellen White by pravděpodobně někteří současní křesťané označili za extremistický až fanatický. To je však lidský pohled. Bůh je svrchovaný vládce a pro oslovení různých lidí si volí různé způsoby – dle své vůle.

Co se týká současnosti, nacházíme se v situaci, která je vážnější, než si všichni myslíme. Čteme to v Písmu, spisech Ellen G. White a také to mnozí lidé vnímají. A o skutečném stavu je nutné objektivně informovat i další. Bez ohledu na názory jiných a s důvěrou, že Boží Duch bude prostřednictvím slov působit na srdce oslovených lidí.

K jasným slovům přinášených v lásce nás vyzývá i Ellen White:
„V této strašlivé době, právě než Kristus po druhé přijde, musí věrní Boží kazatelé přinášet ještě ostřejší svědectví, než bylo hlásáno Janem Křtitelem. Mají před sebou odpovědné, důležité dílo a ty, kteří mluví sladce, neuzná Bůh za své pastýře. Spočívá na nich strašlivá kletba.“ 1T 322

To nejlepší na konec – Boží láska nezná mezí

Vůlí Ježíše Krista je zachránit co nejvíce lidí pro věčný život, což bylo patrné i v Ninive. Pokud by chtěl pouze učinit trest nad městem, mohl to udělat bez Jonáše. Ale láska Ježíše se zde projevila tím, že poslal varovné poselství pro umírající město. A lidé ho přijali. Boží Duch skrze prorokova slova působil na srdce lidí a způsobil, že početné zástupy vyznávali své hříchy a kály se. Proto bylo Ninive zachráněno a mnozí mužové z Ninive povstanou při vzkříšení, protože se obrátili po Jonášově kázání (Mat 12,41).

Ježíš miluje každého z nás, stejně jako obyvatele Ninive. Jeho láska je zjevena právě v tom, že posílá svým dětem varování ještě před tím, než je pozdě. Platí to i pro naši dobu: událostí, kterými nás Ježíš varuje, je v poslední době velmi mnoho.

Boží láska nezná mezí, jde mnohem dál, než si dokážeme představit. Bůh dal svého jediného syna Ježíše Krista, aby zemřel za každého z nás. Zanechal nám také své Písmo – Bibli. Posílá nám své proroky, aby lid varovali a připravovali na příchod soudu.

A jaká je naše odezva? Litujeme svých hříchů? A vidíme je vůbec? Nebo si myslíme, že to s námi není až tak špatné? Čím více poznáváme Ježíše Krista, tím více si uvědomuje svou zoufalost a tím více si vážíme Boží milosti a trpělivosti.

Ježíš Kristus je Bohem lásky, ale také Bohem, jehož trpělivost se naplní. A dlouho to již trvat nebude. Všichni bychom měli činit pokání jinak riskujeme, že zemřeme věčnou smrtí (viz jasné texty Luk 13.2-5 a Zj 3,17-19). Měli bychom opravdově změnit naše myšlení, vrátit se k  našemu Bohu s vědomím našich vin a prosit Ho za odpuštění.

Za odpuštění promarněného času, odpuštění nezájmu o druhé, odpuštění pokřivených vztahů a odsuzování druhých, naší lhostejnosti, nečinnosti, pýchy. Prosit Ho za to, aby nám odpustil, že zlehčujeme a nedoceňujeme varování, která nám posílá, že podceňujeme vážnost situace, že nevarujeme s láskou své blízké. Za to, že nejsme ochotni se obětovat pro druhé, přestože samotný Bůh celého vesmíru, Ježíš Kristus, to pro nás udělal.

 

Nahoru

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Nastavení vašeho prohlížeče podporuje "cookies" pro optimalizace vyhledávání.

Zavřít