Domů / Slider / Krvavý Měsíc a zatmění Slunce! Znamení nebo shoda okolností?
Krvavý Měsíc a zatmění Slunce! Znamení nebo shoda okolností?
Foto: Dollar Photo Club

Krvavý Měsíc a zatmění Slunce! Znamení nebo shoda okolností?

V průběhu roků 2014 a 2015 jsme svědky několika zatmění Měsíce a Slunce. Na tom by nebylo až tak nic neobvyklého, kdyby…

Zatmění Měsíce

Krvavý Měsíc je pojem občas používaný v případě, kdy Měsíc během zatmění změní barvu do červeného odstínu. Způsobuje to sluneční záření, které se lomí přes atmosféru Země. Viz Novinky ze dne 15. 4. 2014. Jedním z takovýchto zatmění bude 4. 4. 2015. Z Česka však nebude pozorovatelné.

Takovéto zatmění Měsíce bylo v roce 2014 dvakrát: 15. 4. a 8. 10. V roce 2015 má být opět dvakrát: dnes: 4. 4. a 28. 9. Takovémuto úkazu se říká tetráda, což je relativně vzácný jev.

Zatmění Slunce

V roce 2015 se dočkáme celkem dvou zatmění Slunce. První (úplné) bylo 20. 3. a druhé (částečné) bude 13. 9.

To zajímavé

Zatmění Slunce a Měsíce se dějí, ale v tomto případě se jedná o zvláštnost z důvodu, že všechna jednotlivá zatmění se kryjí s židovskými svátky!

15. 4. 2014 – Pesach
8. 10. 2014 – Sukot (Svátek stánků)
20. 3. 2015 – 1. nisan (začátek židovského občanského kalendáře a také jarní rovnodennost)
4. 4. 2015 – Pesach
13. 9. 2015 – Roš ha-šana (židovský nový rok, Svátek troubení)
28. 9. 2015 – Sukot (Svátek stánků)

 
Lunar

Něco málo k židovským svátkům

Hospodin nakázal historickému Izraeli slavit určité svátky. Jejich výčet je mj. uveden v 3 Mojžíšově 23. kapitole.

Kromě soboty se jednalo o tři jarní svátky (Pesah, Svátek nekvašených chlebů a Letnice) a tři podzimní svátky (Roš hašana, Jom Kippur a Sukot). Tři jarní svátky poukazovaly na první příchod Ježíše Krista. Tři podzimní svátky poukazovaly na druhý příchod Ježíše Krista.

Pesach

Hebrejské slovo pasach  znamená „přejít“, „přeskočit“ (ušetřit). Původ tohoto svátku sahá do dob, kdy Izraelité byli dlouhá léta v otroctví Egypta. Bůh je skrze Mojžíše vysvobozuje. Nešlo to však bez problémů, faraon nechce lid propustit a tak Bůh na Egypt sesílá postupně 10 ran. Ta poslední je nejstrašnější. V noci při poslední ráně Hospodin pobije všechny prvorozené. Kromě těch, kteří byli v domech  jejichž veřeje byly potřeny krví beránka. Bůh dopředu všechny varoval a dal také návod, jak se zachránit. Kdo uvěřil, potřel veřeje dveří, nebo se ukryl k někomu, kdo je potřeny měl. Tak mohl být každý zachráněn.
Tento příběh je poměrně známý a najdeme ho v 2 Mojžíšově ve 12. kapitole. Jedná se o zřejmý předobraz na zástupnou smrt Pána Ježíše Krista (beránka Božího) jehož krev může pro věčný život zachránit každého, kdo tomu uvěří.

Svátek nekvašených chlebů (Přesnice)

Židé tento svátek slavili mj. tím, že ze svých domů odstranili vše, co mohlo zkvasit. Kvas je podle apoštola Pavla symbolem hříchu a Pavel dokonce křesťanům oznamuje, že pro ně/nás začal čas nekvašených chlebů (1 Korintským 5,6). Co to znamená? Po odchodu Pána Ježíše Krista zpět do Božího království je zřejmé, že Beránek Boží byl obětován, jeho krev nás může zachránit, a výzva k odstranění kvasu je výzvou k zanechání hříchu. V souladu s Ježíšovým rčením „Jdi a už nehřeš!“ (Jan 8,11) Ježíš nás přišel nejen zachránit pro věčnost, ale také z moci/otroctví hříchu.

Svátek troubení

Svátek troubení trval sedm dní, po kterých přichází Jom Kipur – Den smíření, Den soudu. Při Svátku troubení se po Izraeli 7 dnů troubilo na šofary. Toto troubení znamenalo, že se blíží výjimečný okamžik – Den soudu a každý se měl připravovat. Izraelité byli každým dnem burcováni k přípravě na Jom Kipur. Příprava obnášela především zpytování vlastního svědomí, vyznávání hříchu Hospodinu a pokání se. Slovo označující pokání v hebrejštině znamená také návrat. To, co platí pro současný duchovní Izrael (křesťany), je nutnost se připravovat na druhý příchod Pána Ježíše.

Jom Kippur

Troubení končilo dnem Jom Kipur. Jednalo se o naprosto výjimečný den, kdy velekněz vstupoval za velmi specifických podmínek do Svatyně svatých, do místa, kde byla Boží přítomnost. Obřad měl za cíl očistit Boží lid od hříchu. Velekněz a lid se měli řídit pokyny zapsanými 3. Mojžíšova 16. kapitole a 3. Mojžíšově 23:27. Lid měl především „pokořovat své duše“ (Lv 23:27).
To, co činil historický Izrael v čase Dne smíření (Jom Kipur), má činit i současný duchovní Izrael – „pokořovat své duše“ (Lv 23:27). Žijeme v době velikého „Dne smíření“, kdy je náš velekněz Ježíš Kristus v nebeské Svatyni svatých.
„Stejně tak všichni, kdož chtějí, aby jejich jména zůstala v knize života, by měli nyní, v posledních několika dnech své zkoušky, ponižovat své duše před Bohem s lítostí za spáchaný hřích a opravdovým pokáním. Musí svědomitě a zevrubně zpytovat srdce. … Přede všemi, kteří chtějí přemoci zlé sklony, které bojují o nadvládu, je opravdový boj. Dílo přípravy musí vykonat každý osobně. Nebudeme spaseni po skupinách.“ Ukázka z knihy Ellen White,  VSV

Sukot

Sukot připomíná putování Izraele na poušti po vyvedení z Egypta a přebývání ve stanech. Izraelité každý rok vzpomínali tak, že spali ve stanech s pohledem upřeným k nebi. Jedná se o krásný obraz toho, že Boží lid (křesťané) jsou poutníky na tomto světě (poušti) a vysvobozeni z otroctví hříchu směřují do své pravé domoviny, nebeského království, které přijde okamžikem druhého příchodu Ježíše Krista.

Jedná se o naplnění proroctví?

Někteří křesťané v tomto úkazu vidí naplnění proroctví z knihy Jóel 3:3-5.

  • Jóel 3:3-5 | Způsobím, že budou na nebi i na zemi divné úkazy: krev a oheň a sloupy dýmu. Slunce se zastře tmou a měsíc krví, dříve než přijde den Hospodinův, veliký a hrozný. Avšak každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, se zachrání.

Boží prorok Ellen White v souvislosti s tímto textem z knihy Jóel píše před více jak 100 lety v knize Velký spor věků o podivném zatmění, které se stalo 19. 5. 1780 a popisuje ho jako „nejtajuplnější úkaz svého druhu“. Zde je ukázka z textu:

„O dvacet pět let později se ukázalo další znamení, o kterém se zmiňuje proroctví – zatmění slunce a měsíce. Zvláštní bylo to, že proroctví přesně předpovědělo čas jeho naplnění. Když Spasitel mluvil se svými učedníky na Olivové hoře, popsal dlouhé období zkoušek církve – tj. 1260 roků papežského pronásledování, které mělo být podle Kristova slibu zkráceno, a potom vyprávěl o některých jevech, které budou předcházet jeho příchod. Vymezil rovněž dobu, kdy se ukáže první z nich: „V těch pak dnech, po soužení tom, slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého.“ (Mk 13,24) Období 1260 prorockých dnů, neboli let, skončilo v roce 1798. O čtvrt století dříve téměř přestalo jakékoli pronásledování. Po skončení pronásledování mělo podle slov Ježíše Krista nastat zatmění slunce. Dne 19. května 1780 se toto proroctví splnilo.

„Temný den 19. května 1780 je, ne-li naprosto ojedinělý, pak jistě nejtajuplnější úkaz svého druhu. Bylo to naprosto nepředvídatelné a nejzáhadnější zatmění celé viditelné oblohy v Nové Anglii.“ (R. M. Devens, Naše první století, str. 89)

Očitý svědek, který žil ve státě Massachusetts, popisuje událost takto: „Ráno vyšlo jasné slunce, brzy se však schovalo. Mraky potemněly a záhy začaly šlehat blesky, ozývalo se hromové dunění a začalo drobně pršet. K deváté hodině mraky prořídly a zbarvily se do žlutočervena. Země, skály, stromy, budovy, voda i lidé změnili v tomto divném, nepřirozeném světle svou podobu. Po několika minutách se po celé obloze, až na úzký proužek na obzoru, rozestřel těžký černý mrak a nastala taková tma, jaká je obyčejně v létě v devět hodin večer.“

„Lidi postupně zachvacoval strach, úzkost a posvátná bázeň. Ženy stály ve dveřích a rozhlížely se po ztemnělé krajině. Muži se vraceli z práce na polích, tesaři odložili nástroje, kováři opustili kovadliny, obchodníci pulty. GC 307 Ve školách přerušili vyučování a ustrašené děti se rozeběhly do svých domovů. Pocestní se uchylovali do nejbližších usedlostí. Každý se ptal, co se bude dít. Vypadalo to, jako by se krajem měl přehnat uragán nebo jako by přicházel konec světa.“

„Lidé zapalovali svíčky a oheň v krbech jako za bezměsíčného večera na podzim. … Slepice zalezly do kurníků a šly spát, dobytek na pastvě se shromažďoval u ohrad a bučel, žáby kvákaly, ptáci zpívali večerní písně a začali poletovat netopýři. Lidé však věděli, že to nepřichází noc … “

„Dr. Nathanael Whittaker, kazatel v Salemu, zorganizoval v modlitebně shromáždění a ve svém kázání tvrdil, že se jedná o nadpřirozenou tmu. Na mnoha dalších místech se konala shromáždění. Kazatelé spontánně mluvili o tom, že tma je zřejmě naplněním Biblického proroctví. … Kolem jedenácté hodiny byla tma největší.“ (The Essex Antiquarian, duben 1899, roč. 3, č. 4, str. 53, 54) „Na většině území Nové Anglie byla ve dne taková tma, že lidé nemohli bez svíček poznat, kolik je vlastně hodin, nemohli obědvat ani konat domácí práce…“

„Tma zasáhla neobyčejně velkou oblast. Na východě zasáhla až do Falmouthu. Na západě zahrnovala nejvzdálenější části státu Connecticut a město Albany. Na jihu dosáhla až k mořskému pobřeží a na severu až tam, kam sahají americké osady.“ (William Gordon, Dějiny boje za nezávislost USA, díl 3, str. 57)

Po naprosté tmě, která trvala téměř celý den, se hodinu nebo dvě před příchodem večera obloha zčásti vyjasnila a objevilo se slunce, zahalené stále ještě tmavou, hustou mlhou. „Po západu slunce se znovu utvořily mraky a velmi rychle se setmělo.“ GC 308 „I noční tma však byla neobyčejná a naháněla hrůzu jako tma během dne. Přestože byl téměř úplněk, nedaly se bez umělého světla rozpoznat žádné předměty. Zdálo se, že ani umělé světlo ze sousedních domů nebo ze vzdálenějších míst nemůže proniknout hustou temnotou; jako by to byla egyptská tma.“ (Isaiah Thomas v časopisu Massachusetts Spy, roč. 10, č. 472 z 25. května 1780) Očitý svědek vyprávěl: „Napadlo mě, že tma by nemohla být větší, ani kdyby byla všechna světelná tělesa ve vesmíru zahalena neproniknutelným závojem nebo kdyby přestala existovat.“ (list. dr. Samuela Tenneye z Exeteru, New Hampshire, z prosince 1785, uveřejněný v Massachusetts Historical Society Collections, 1792, sv. I, díl 1, str. 97) Ačkoli v devět hodin večer nastal úplněk, ani v nejmenším to nezměnilo tmu.“ Teprve po půlnoci tma zmizela a poprvé se ukázal měsíc, měl krvavou barvu.

Dějiny zaznamenaly 19. květen 1780 jako „temný den“. Od doby Mojžíše nebylo zaznamenáno tak husté, rozsáhlé a dlouhotrvající zatmění. Popis této události, jak jej podal očitý svědek, je ozvěnou Božího výroku, který zaznamenal prorok Joel dvacet pět staletí před jejich naplněním: „Slunce obrátí se v tmu a měsíc v krev, prvé než přijde den Hospodinův veliký a hrozný.“ (Jl 2,31)“ VSV

Podobně v roce 1851 i v Raných spisech: „I když se tato znamení již vyplnila, ten veliký a hrozný den je teprve v budoucnu.“ EW

Závěrem

Část proroctví z knihy Jóel hovořící o tom, že Slunce se zastře tmou a Měsíc krví, je již naplněna. Pravdou je ale také pravidlo, že apokalyptické texty v Bibli mohou a zpravidla mívají vícenásobné naplnění.

Za zamyšlení stojí fakt, že tvůrce celého vesmíru, nebeských galaxií a tím i naší sluneční soustavy, Hospodin Stvořitel, nastavil chod vesmírných systémů, proto od počátku všeho věděl i o této vesmírné konstelaci.

A tak než nějaké hodnocení závěrem, rozumnější je položit si otázku: je to, co se nám děje nad hlavou, „znamením nebo shodou okolností“?


Užitečné odkazy

Židovský kalendář, Seznam židovských svátků, Jednotlivá zatmění (zadejte rok)

Nahoru

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Nastavení vašeho prohlížeče podporuje "cookies" pro optimalizace vyhledávání.

Zavřít