Domů / Morální stav / Nežádoucí účinek: Smrt

Nežádoucí účinek: Smrt

Přiznání bývalého ředitele velké farmaceutické společnosti.
„Jsem spoluzodpovědný za smrt jedinců, které jsem neznal. Ne, nezabil jsem je vlastníma rukama. Fungoval jsem jako poddajný nástroj farmaceutického průmyslu….
Nemoci jakožto pohroma stíhající lidstvo jsou v zájmu farmaceutických firem. Pokud snad lidi žádné nemoci netrápí, je vhodné, aby si alespoń mysleli, že je trápí. Důvod je prostý: peníze.

–   Víte, že velké farmaceutické koncerny vynakládají kaž­doročně 35 000 eur na každého lékaře s vlastní praxí, aby ho motivovali předepisovat jejich výrobky?

–   Víte, že osoby s významným vlivem na veřejné mínění, tedy uznávaní vědci a lékaři, dostávají drahé zájezdy, dary, případně přímo peníze jako úplatek za pozitivní posudky na léčiva, jejichž závažné, někdy až smrtelné nežádoucí účinky pronikly na veřejnost, jen aby rozptýlili oprávněné obavy lékařů i pacientů?

–  Víte, že pro celou řadu nových schválených léků existují jen krátkodobé studie a nikdo neví, jaké jsou jejich účinky na pacienty při dlouhodobém nebo trvalém užívání?

–  Víte, že výzkumné zprávy a statistické údaje, které státní zdravotnické úřady vyžadují pro schválení léku, se tak dlou­ho přikrášlují, až se z nich celkem vytratí smrtelné případy zapříčiněné daným lékem?

–  Víte, že víc než 75 procent předních vědců působících na poli medicíny platí farmaceutické firmy?

–  Víte, že se prodávají léky, při jejichž schvalování sehrálo svou roli podplácení?

–  Víte, že farmaceutický průmysl si nemoci vymýšlí a pro­paguje je cílenými marketinkovými kampaněmi, jen aby si rozšířil odbytiště pro své výrobky?

– Víte, že farmaceutický průmysl se čím dál tím víc zaměřuje na děti?

Ne, o mnohém z uvedeného jste nemohli vědět, protože farmaceutický průmysl se velmi snaží tyto věci ututlat.

A když něco přece jen pronikne na veřejnost, tak jen nedopatřením, když už se tomu opravdu nedá zabránit, jako se to stalo na­příklad v roce 2006 v Londýně výrobci léčiv z Wůrzburgu TeGenero. Vzpomínáte? „Sloní muž,“ hlásal titulek. Jednomu z lidí plnících úlohu pokusných králíků za dvě hodiny po užiti nové zázračné tabletky opuchla hlava do trojnásobných rozmě­rů. Připomínal „sloního muže“. Ve společnosti TeGenero cosi selhalo. Avšak ne v souvislosti s otokem hlavy. To výrobce léčiv netrápilo. Jediným problémem byl únik informací na veřejnost. „Nezkušený zajíc!“ komentoval bych ten případ za svých aktiv­ních dob. Firma TeGenero neměla na výběr. Vyhlásila konkurz a zahladila za sebou všechny stopy. Globálnímu hráči se však něco takového nestane.

Takovéto případy jsou ještě stále výjimkou. Obvykle se tvrdí, že osoby zařazené do procesu klinických zkoušek beztak trpí závažnými onemocněními. Vinu za selhání ledvin nebo úmrtí prostě hodí na ně! A neustále zdůrazňují, jak jsou ty léky uži­tečné pro hromadu jiných lidí. Moje kniha ukazuje, jak falešná jsou tato tvrzení, používaná farmaceutickým průmyslem pro svou obranu.

Zdroj: John Virapen – Nežádoucí účinek: smrt, nakladatelství Slovart-Print

Více na: www.john-virapen.com

Nahoru

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Nastavení vašeho prohlížeče podporuje "cookies" pro optimalizace vyhledávání.

Zavřít