Domů / Falešná učení / Omyly v době konce 1. díl – „Pouze Boží láska a další pozitivní témata“

Omyly v době konce 1. díl – „Pouze Boží láska a další pozitivní témata“

LáskaV prvním díle se zaměříme na nebezpečí, které je na absolutní hraně rozeznatelnosti, protože se týká Boží lásky. Přesněji řečeno jednotranného hlásání Boží lásky a dalších pozitivních témat.

Boží láska je něco, co každého křesťana ohromí. Bůh je tak láskyplný a soucitný, že to každého, kdo si to uvědomí, dojímá. Bůh ve své lásce k hříšnému lidstvu dokonce obětuje svého Syna!!! Boží láska a péče o lidstvo jsou patrné napříč celou Biblí, je to hlavní rys Božího charakteru, je to hlavní rys nebeské ústavy.

A právě tento úžasný Boží atribut ďábel zneužívá k tomu, aby svedl Boží lid. Mnozí kazatelé a učitelé se orientují výhradně na zvěstování Boží lásky a dalších pozitivních témat, která je samozřejmě nutné hlásat, ale problém nastává v případě, že hovoří pouze o nich. Pokud boží lid slyší pouze tuto krásnou část evangelia, hrozí vážné nebezpečí. Stejně jako u dětí. Když budou zahrnovány pouze rodičovskou láskou bez výchovy, co z nich může vyrůst?

Co je vlastně evangelium? Definice je uvedena v Bibli:

  • Římanům  1:16
    Nestydím se za evangelium: je to moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří,

Moc ke spasení ale neznamená jednostranné hlásání Boží lásky. Moc ke spasení obnáší další nutné atributy: poslušnost Božímu zákonu, vyznání hříchu, lítost, pokání, zanechání hříchů…

Samotný Kristus hovoří o výchově svých dětí, požaduje zanechání hříchů a poslušnost zákonu:

  • Zjevení Janovo  3:19
    Já kárám a trestám ty, které miluji;
  • Jan  8:11
    …Ježíš řekl: „Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!“
  • Jan  14:15
    Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání;

Láskyplná výchova by měla patřit do základní výbavy vedoucích, kazatelů a učitelů. Pokud ji nepoužívají, mohou připravit o věčné životy mnoho těch, kteří jim byli svěřeni.

Celá problematika je o to závažnější, že žijeme době velikého „Dne smíření“, kdy je náš velekněz Ježíš Kristus ve nebeské Svatyni svatých. To, co činil historický Izrael v čase Dne smíření (Jom Kipur), má činit i současný duchovní Izrael (křesťané – Gal 3,29) – vyznávat Bohu hříchy a „pokořovat své duše“ (Lv 23:27).

Boží prorok Ellen White píše:

„Takoví kazatelé, kteří jen potěšují lidi, kteří volají Pokoj, pokoj, kdy Bůh nemluví o pokoji, by měli pokořit svá srdce před Bohem, žádat o odpuštění za svou neupřímnost a nedostatek mravní odvahy. UHLAZUJÍ POSELSTVÍ, JEŽ JIM BYLO SVĚŘENO, NE Z LÁSKY KE SVÝM BLIŽNÍM, ALE PROTOŽE JSOU POVOLNÍ A POHODLNÍ. Pravá láska usiluje především o čest Boží a spásu duší. Ti, kdož cítí takovou lásku, se nevyhýbají pravdě, aby se uchránili nepříjemným následkům přímé řeči. Jsou-li duše lidí v nebezpečí, nemyslí služebníci Boží na sebe, nýbrž říkají to, co jim bylo dáno mluvit, a odmítají omlouvat nebo promíjet zlo.“ (PK 93.5)

“JEDNÍM ZDROJEM NEBEZPEČÍ JE TO, ŽE SE Z KAZATELEN NEZDŮRAZŇUJE BOŽÍ ZÁKON. V minulosti bývala kazatelna ozvěnou hlasu svědomí… Naši nejskvělejší kazatelé dokázali svým kázáním propůjčit úžasnou vznešenost, když po vzoru Mistra vyzvihovali Boží zákon, jeho přikázání i jeho varování. Opakovali dvě velkolepé mravní zásady — že zákon je přepisem vlastností Božího charakteru a že člověk, který nemiluje zákon, nemiluje ani evangelium. Zákon — stejně jako evangelium — je totiž zrcadlem, které odráží skutečný Boží charakter. Nebezpečí podceňovaní Božího zákona vede k dalšímu nešvaru: k podceňování závažnosti hříchu a rozsahu viny. V přímém poměru je zde spravedlnost Božích přikázání s jejich neposlušností… Se zmíněným nebezpečím se pojí nebezpečí podceňování Boží spravedlnosti. V SOUČASNÉ DOBĚ MAJÍ KAZATELÉ SNAHU ODDĚLOVAT BOŽÍ SPRAVEDLNOST OD JEHO LASKAVOSTI, NEVYZDVIHUJÍ BOŽÍ LASKAVOST JAKO ZÁSADU, ALE SNIŽUJÍ JI NA POUHÝ CIT (SENTIMENT). Tyto nové teologické názory rozdělují to, co Bůh spojil. Je Boží zákon dobrý, nebo špatný? Je dobrý. Pak i spravedlnost je dobrá, protože je projevem vůle vykonávat zákon. Ze zvyku podceňovat Boží zákon a spravedlnost, jakož i rozsah viny lidské neposlušnosti, ČLOVĚK SNADNO UPADNE DO ZVYKU ČINIT LACINOU I BOŽÍ MILOST, jež přinesla smíření hříchu.” Tím evangelium ztrácí hodnotu a význam v myslích lidí, a ti jsou zakrátko ochotni dát prakticky stranou i Bibli samotnou.“ VDV 305.1 (GC 465)

„SPIRITISMUS nyní mění své formy. Zakrývá některé své pochybné rysy a halí se do pláštíku křesťanství… Ani v jeho dnešní podobě nelze tento podvod nadále tolerovat. Ve skutečnosti je nebezpečnější než dříve, protože je záludnější. Dříve spiritismus odmítal Ježíše Krista a Bibli, nyní předstírá, že je přijímá a uznává. Bibli však vykládá tak, aby to vyhovovalo neobrácenému srdci, znehodnocuje její životně důležité pravdy. MLUVÍ O LÁSCE JAKO O HLAVNÍ BOŽÍ VLASTNOSTI, ALE SNIŽUJE JI NA POUHOU SENTIMENTALITU, KTERÁ ČINÍ JEN MALÝ ROZDÍL MEZI DOBREM A ZLEM. BOŽÍ SPRAVEDLNOSTI, ODSOUZENÍ HŘÍCHU A POŽADAVKŮM BOŽÍHO SVATÉHO ZÁKONA NEVĚNUJE POZORNOST. Učí lidi, aby Desatero přikázání považovali za mrtvou literu. Zmocňuje se smyslů lidí příjemnými, klamnými pohádkami a svádí je, aby odmítali Bibli jako základ své víry. Tím vlastně lidé zapírají Krista jako kdysi. Satan však zaslepuje jejich oči tak, že si tohoto klamu nejsou vědomi.“
{VDV 362.2}(GC 557.558)

DOMNĚLÍ KŘESŤANÉ očekávají, že budou spaseni Kristovou smrtí, ale odmítají žít obětavým životem jako Pán Ježíš. Zdůrazňují velikost milosti a pokoušejí se své povahové kazy zakrýt zdánlivou spravedlností. DEN BOŽÍHO SOUDU UKÁŽE MARNOST JEJICH ÚSILÍ. KRISTOVA SPRAVEDLNOST NEPŘIKRYJE ANI JEDINÝ PĚSTOVANÝ HŘÍCH. Člověk může hřešit svými myšlenkami. Pokud se nedopustí žádného viditelného přestupku, svět ho pokládá za naprosto bezúhonného. Zákon Boží však posuzuje i tajemství srdce. Bůh posuzuje každý čin podle pohnutek. Na soudu obstojí jen to, co je v souladu se zásadami Božího zákona. Bůh je láska. Svou lásku projevil tím, že dal Krista. Když “dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný” (Jan 3,16), dal svým vykoupeným všechno. V Kristu nám dal celé nebe a z něj můžeme čerpat sílu a schopnosti, aby nás nepřítel spasení nepřemohl. LÁSKA VŠAK NEVEDE BOHA K TOMU, ABY PŘEHLÍŽEL HŘÍCH. Neomlouval hřích satana, Adama, Kaina a neomluví ho ani u nikoho jiného. Neponechává naše hříchy bez povšimnutí, nepřehlíží naše povahové kazy. OČEKÁVÁ, ŽE V JEHO JMÉNU ZVÍTĚZÍME.“ {PM 162.1}(COL 316)

„V této strašlivé době, právě než Kristus po druhé přijde, musí věrní Boží kazatelé přinášet ještě ostřejší svědectví, než bylo hlásáno Janem Křtitelem. Mají před sebou odpovědné, důležité dílo a ty, kteří mluví sladce, neuzná Bůh za své pastýře. Spočívá na nich strašlivá kletba.“ (1T 322)

Proroctví o Laodicejské církvi poslední doby se naplňuje i v tom, že mnozí z božího lidu si myslí, že jsou duchovně bohatí. Ale Pán Ježíš to vidí jinak:

  • Zjevení 3,17
    Vždyť říkáš: Jsem bohat, mám všecko a nic už nepotřebuji! A nevíš, že jsi ubohý, bědný a nuzný, slepý a nahý.

Přátelé, probuďmě se z hrozného spánku smrti a prosme Ježíše Krista za prohlédnutí. Jedině pokání a návrat k Němu nás může zachránit.

Foto Flickr: cristianbernal.com

Nahoru

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Nastavení vašeho prohlížeče podporuje "cookies" pro optimalizace vyhledávání.

Zavřít