Domů / Studium / Trojandělské poselství

Trojandělské poselství

Stručný výklad

Zjevení Janovo 14:6-7
První anděl

Tu jsem viděl jiného anděla, jak letí středem nebeské klenby, aby zvěstoval věčné evangelium obyvatelům země, každé rase, kmeni, jazyku i národu. Volal mocným hlasem: „Bojte se Boha a vzdejte mu čest, neboť nastala hodina jeho soudu; poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod.“

Řecké slovo angelos znamená posel. Poselství tří andělů v knize Zjevení 14 : 6 – 13 není tedy hlásáno doslovnými anděly ale lidmi, protože hlásáním evangelia jsou pověřeni lidé viz. Marek 16 : 15 – 16. To, že andělé letí prostředkem nebes, symbolizuje poselství, které je a bude hlásáno celému světu.

Evangelium, které hlásá první anděl (posel), je dobrá zpráva o skutečnosti, že mesiáš, neboli pomazaný, vykupitel, spasitel, skutečně přišel na tento svět, aby osvobodil padlého, hříšného člověka z jeho hříchů a vrátil mu věčný život, který ztratil svým rozhodnutím v zahradě Eden, když vypověděl  loajalitu svému Stvořiteli a přidal se na stranu padlého cheruba Lucifera neboli satana.

Tímto spasitelem není nikdo jiný než Boží syn Ježíš Nazaretský.

Anděl (posel) důrazně vyzývá všechny lidi na celé planetě země, aby se „báli„ Boha, vzdali mu chválu, protože přišla hodina jeho soudu. Také se mají klanět tomu, který stvořil, nebe, zemi, moře i prameny vod.

Bát se Boha, v Bibli nikdy neznamená mít z Boha strach nebo dokonce hrůzu.
Vždyť „ Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl věčný život.“ Jan 3 : 16.
Biblický koncept „bát“ se Boha je respektovat, důvěřovat a uznávat Boha jako morální autoritu.

Člověk má Hospodina chválit a klanět se mu, protože je Stvořitelem všeho života a všeho, co existuje. V naší společnosti ovšem většina lidí uvěřila satanem inspirované lži o teorii evoluce a materialismu. Pánové Darvin a Huxley velmi pomohli v šíření této satanské lži.

A tak se člověk, který je podle biblické zprávy synem a dcerou nebeského Otce, stává podle evoluční teorie potomkem opice a smysl jeho života spočívá pouze v sobeckém  uspokojování jeho potřeb. Na konci života plného problémů, trápení a zklamání ho čeká nesmyslná smrt. A po smrti ho čeká nesmyslné nic. Mnoho lidí tomu věří.

Opak je však pravdou. Bůh původně stvořil člověka ke svému obrazu a člověk měl žít věčně ve světě bez smrti, bolesti a zklamání.

Anděl (posel), také lidem hlásá, že Bůh bude soudit každého člověka za skutky, které ve svém životě uskutečnil. Kniha Kazatel 12 : 13-14 říká, že Bůh bude soudit vše, co se děje, i to skryté, ať už to bylo dobré anebo zlé.

Nikdo neujde Boží spravedlnosti. Na konci jsou jenom dvě skupiny lidí spasení a ztracení. Věčný život nebo věčná smrt.

Zjevení Janovo 14:8
Druhý anděl

Za ním letěl druhý anděl a volal: „Padl, padl veliký Babylón, který opojil všechny národy svým smilstvím a dal jim pít z poháru hněvu.“

 

Abychom pochopili význam poselství druhého anděla, musíme pochopit, co znamená v Bibli pojem Babylon, co to znamená opojit národy smilstvím, a co to znamená pít z poháru hněvu.
V babylónštině znamená jméno Bab – ilu, (Babel, neboli Babylon), brána k bohům. Pro babylonské panovníky byl Babylon bez pochyb brána k bohům, protože v jejich myšlení to bylo místo, kde se „bohové“  stýkali s lidmi, aby skrze Babylonskou říši řídili osudy lidstva na celém světě.

Babylon byl původně založen krátce po potopě jeho prvním králem Nimrodem, a od počátku se toto město vyznačovalo nedůvěrou a nevírou v jediného Boha stvořitele.
Prorok Izajáš identifikuje padlého cheruba Lucifera (světlonoše), jako neviditelného krále Babylonu.

  • Izajáš 14:4  si zazpíváš tento posměšek o babylonském králi: Jaký konec potkal tyrana! Jeho hrůzovláda skončila!
  • Izajáš 14:12-14  Jak jen jsi to spadl z nebe, ty Zářný, synu Jitřenky! Poražen jsi byl až na zem – ty, jenž jsi srážel národy! Říkával sis přece v srdci: „Vyšplhám se až k nebi, nad Boží hvězdy svůj trůn vyvýším, na Hoře setkávání se usadím, na svazích severních; vyšplhám se až do oblačných výšin, budu se rovnat s Nejvyšším.“

Zdá se, že satan (Lucifer), utvořil Babylon centrem a agendou svého mistrovského plánu, jak by si zajistil totální kontrolu nad lidskou rasou. Zakladatelé Babylonu plánovali založit vládu nad celým světem, která by byla naprosto nezávislá na Bohu stvořiteli. Nepřipomíná vám to dnešní pokusy politických a náboženských elit ovládnout celý svět? Nic nového pod sluncem.

Hospodin, Bůh stvořitel, si oproti tomu zvolil město Jeruzalém, aby pracoval jeho prostřednictvím proti plánům satana. Celé dějiny starozákonního Izraele byly v podstatě válkou Babylonu (zla) proti Jerusalemu (dobru).

Za lidskými válkami se skrývá duchovní boj dobra a zla viz. Efezkým 6 : 12 „Náš zápas totiž není proti krvi a tělu, ale proti vládám, mocnostem a světovládcům přítomné temnoty,, proti duchovním silám zla v nebeských sférách“.
Po pádu starověkého Babylonu používal satan všechny světové říše, aby kontroloval, ovládal a sváděl lidstvo ke vzpouře proti Bohu stvořiteli. Jedno z nejúspěšnějších období jeho snahy o totální kontrolu a zotročení lidstva byla doba temného středověku pod vedením papežství.

Doslovný Babylon byl centrem uctívání falešných bohů, tedy falešného náboženství, centrem okultních nauk jako např. astrologie, věštění, čarodějnictví, falešné filosofie atd.

Doslovný Babylon už dávno zanikl, ale duchovní, mystický Babylon a všechny jeho falešné názory, náboženství a filosofie a představy o Bohu žijí dál do dnešní doby. A Babylonský systém, který se snaží zničit pravdu o Bohu, pravdu o jeho požadavcích vůči svým dětem které stvořil, ten systém, který překroutil a zmanipuloval dokonce desatero Božích přikázání, dává pít všem národům víno svého učení a tím opájí všechny národy, dopouští se tedy duchovního smilstva.

Na konci lidských dějin, při druhém příchodu Ježíše Krista, Babylonský systém padne, všechny lživé názory a filozofie o Bohu a všechny lidmi vybudované jistoty se zhroutí jako domeček z karet, stejně tak, jako kdysi Babylonská věž. A Bůh stvořitel, dá napít všem lidem, kteří ho nenávidí a ignorují z poháru svého hněvu. Přestože dal svého syna Ježíše Krista lidské rase, aby žádný kdo v něho věří nezemřel, ale mněl věčný život, tak většina z nich tuto nabídku odmítne. Stejně jako jejich vůdce satan setrvávají ve svých hříších.

Jak stojí psáno 2. Petr 2 : 12 – 14 „ Tihle se však chovají pudově jako nerozumná zvířata, určená k ulovení a na porážku. Čemu nerozumějí, tomu se vysmívají, ale jejich vlastní zkaženost je zničí, odplata za jejich špatnost je nemine. Jejich zálibou je denní hýření, na vašich hodech jsou poskvrnou a hanbou když na nich hýří ve svých rozmarech. S očima plnýma cizoložství nenasytně baží po hříchu, se srdcem vycvičeným v chamtivosti lákají nestálé duše“.

Zjevení Janovo 14:9-12
Třetí anděl

Za nimi letěl třetí anděl a volal mocným hlasem: „Kdo kleká před šelmou a před její sochou, kdo přijímá její cejch na čelo či na ruku, bude pít víno Božího rozhorlení, které Bůh nalévá neředěné do číše svého hněvu; a bude mučen ohněm a sírou před svatými anděly a před Beránkem.
A jeho muka neuhasnou na věky věků a dnem ani nocí nedojde pokoje ten, kdo kleká před šelmou a jejím obrazem a nechal si vtisknout její jméno. Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši.“

V třetím poselství se dostáváme k vlastnímu jádru poslední Boží výzvy pro lidstvo. Pán Bůh vážně, slavnostně a naléhavě vyzývá každého jednotlivce, aby se cele upnul k němu a neuctíval šelmu ani její sochu, aby navěky nezahynul. Zatímco první a druhé poselství mají všeobecný charakter, třetí poselství je vyjádřeno velmi osobně: „Ten, kdo kleká před…“ Boží poselství je zcela zřetelné a velmi úderné. Jedná se o záležitosti života, nebo smrti.
Lidé jsou varováni před uctíváním šelmy a před přijetím jejího znamení na ruku nebo na čelo. Každý člověk se musí osobně rozhodnout, jaký postoj zaujme. Ještě dříve, než na svět dopadnou Boží soudy, Bůh ve svém milosrdenství vyzývá lidi, aby se cele obrátili k němu. Bůh není k údělu lidí lhostejný. Šelmou je zde míněna nábožensko-politická mocnost, která vyžaduje poslušnost, šlape po Božím zákonu a jeho pravdě a bojuje proti věrnému Božímu lidu. Sochou jsou znázorněny všechny denominace a církve, které byly kdysi Bohu věrné, ale nyní od něj odpadly a mnohdy násilím prosazují svou „pravdu“.

Znamení šelmy není nějaká viditelná značka, která se umístí na ruku nebo na čelo. Je to něco, co vypovídá o životní orientaci člověka. Opakem znamení šelmy je Boží pečeť. Boží pečetí je opravdové následování Boha. Je to láska k Bohu a poslušnost zároveň. V různých okamžicích dějin se některá klíčová vyznání stávají rozhodující. Věříme, že v závěru dějin tohoto světa bude viditelným klíčovým momentem zápas o správné následování Krista a pochopení Božího zákona, který vyvrcholí ve sporu o zachovávání soboty jako pravého dne odpočinku. Boží pečetí je tedy následování Boha, jak je vyjádřeno také ve 4. přikázání o sobotě. Na mnoha místech Bible se mluví o tom, že opravdové svěcení soboty je znamením Božího lidu (Ez 20,12-20; Ex 34,15 apod.). To znamená, že znamením šelmy na druhé straně je nesprávné zachovávání Božího dne odpočinku.
V tomto sporu nejde jen o zachovávání určitého dne, ale jde o vyjádření pravého vztahu ke Kristu (nejde jen o zachovávání nějakého času, ale předně o jeho obsah). Vždyť je možné zachovávat sobotu také jen formálně nebo dokonce tak, že pravý smysl soboty vůbec není naplněn. (Židé v době Pána Ježíše byli velice horliví v zachovávání soboty. Aby neznesvětili sobotu, ukřižovali Krista v pátek!). V době neznalosti mohou mnozí lidé v nejlepším duchu opravdového uctívání Boha zachovávat neděli a Pán Bůh jejich postoj přijímá za pravý, protože ještě nepoznali svůj omyl. Je však také možné bezmyšlenkovitě, tradičně zachovávat sobotu, a přitom na tom být hůř než světitelé neděle. Rozhodující je totiž poznání a pohnutky. V závěru dějin tohoto světa budou lidé bez výmluvy, protože informace o Božích požadavcích budou úplné a lidé budou vyzváni, aby se rozhodli, na čí stranu se přidají. Jestliže člověk na základě Božího slova pozná, co je pravda, a je o ní vnitřně přesvědčen, protože ji pochopil, ale pak se staví proti ní, je na cestě zatvrzelosti vůči Bohu a čeká ho záhuba.

Třetí poselství ukazuje situaci, kdy lidé jdou do zahynutí tváří v tvář Beránkovi a před zraky svatých andělů. Není jim pomoci. Zahynou navěky. Proč je tento obraz jádrem trojandělského poselství? Smyslem života Pána Ježíše jako Beránka bylo zachránit lidi, a to všechny bez rozdílu. Přišel za ně zemřít. Položil svůj život, aby každý mohl žít. I andělé slouží lidem, aby dosáhli spásy (Žd 1,14). Navzdory Boží snaze, iniciativě a touze každého zachránit se však někteří lidé spasit nedali. Nechtěli přijmout Boží způsob řešení problému hříchu a zla. Ve své pýše a zatvrzelosti se nakonec postavili proti Bohu. Jednali jako trosečník zmítající se ve vlnách rozbouřeného moře, který vidí záchranný pás hozený mu na pomoc z paluby kolemjedoucí lodi, ale on tuto nabídku odmítá, protože si bláhově myslí, že má na to, aby se zachránil sám. Nakonec loď odpluje. Nejhorší peklo budou lidé prožívat ve chvíli, kdy si uvědomí, že mohli být zachráněni, ale že Boží ruku napřaženou k pomoci odmítli.
Vrcholem tragédie však je, že lidé, kteří před obličejem svatých andělů a Beránka jdou do zahynutí, i poté, co zjistili svůj osudný omyl, nečiní opravdové pokání a setrvávají ve svém zatvrzelém postoji vůči Bohu (viz např. J 20,6-8). Lidé jdou do zahynutí tváří v tvář možnosti záchrany. Neexistuje větší tragédie. Kristovo dílo pro ně zůstalo bez užitku, protože je odmítli. Poněvadž však mimo Krista není žádná záchrana, žádné spasení, navždy zahynou.

Závěr třetího poselství je velmi optimistický. Ukazuje totiž na lidi, kteří navzdory velkému odpadnutí ve světě a násilným snahám různých odpadlých mocností vyžadujících poslušnost a úctu zůstávají Bohu věrní, vytrvale a trpělivě se drží Krista a pěstují živou víru v něho, která se projevuje zachováváním Božích přikázání. To je velmi radostný výhled, který povzbuzuje, protože hovoří o naději pro každého člověka.
Lidé, kteří žijí v závěru dějin tohoto světa a přijímají věčné evangelium, jak je vyjádřeno v trojandělském poselství, jsou označeni za nanejvýš šťastné. I kdyby zemřeli, jejich odměna je nemine. Jan to vyjádřil slovy: „Piš: Od této chvíle jsou blahoslaveni mrtví, kteří umírají v Pánu. Ano, praví Duch, ať odpočinou od svých prací, neboť jejich skutky jdou s nimi.“ (Zj 14,13)

Výzva k vyjití z Babylóna – Zj 18,4

Je zajímavé si povšimnout, že první a třetí poselství se zvěstují silným, mocným hlasem, kdežto druhé poselství je řečeno pouze jakoby mimochodem. Ve Zj 18 se mluví o jiném andělu, který sestupuje s velikou mocí z nebe, ozáří slávou celou zemi a volá mohutným hlasem poselství, které navazuje na druhé andělské poselství a je jeho důrazným rozšířením.

Osmnáctá kapitola obsahuje několik nových skutečností, na něž je třeba upozornit:
a) Zdůrazňuje se tu, že země je ozářena slávou, tj. zvěstí o Kristově spravedlnosti. Bůh, jeho charakter lásky je před celým světem představen ve správném světle.
b) Pád Babylona je zde vylíčen se všemi důsledky. Lidem je jasné, že se stal „doupětem démonů a skrýší všech nečistých duchů“ (Zj 18,3).
c) Poté, co se vylíčí hříchy Babylóna a jeho odpadnutí od Boha, je slyšet z nebe hlas, který vyzývá věrný Boží lid, který dosud žije v Babylóně, aby vyšel z tohoto odpadlého náboženského systému: „Vyjdi, lide můj, z toho města, nemějte účast na jeho hříších, aby vás nestihly jeho pohromy.“ (Zj 18,4)

Uprostřed Babylóna žijí Babyloňané a mnozí z nich jsou nazváni Božím lidem. Jim je určena tato výzva, aby prohlédli, správně se rozhodli, vyšli z něho a připojili se k věrnému Božímu lidu. Tak se nakonec vytvoří dvě velké skupiny lidí: jedna, která půjde proti Bohu a proti jeho lidu a postaví se proti Božímu zákonu, a druhá, která Boha miluje a chce ho za všech okolností poslouchat, i kdyby to mělo znamenat smrt. Tito lidé milují více Boha než slávu tohoto světa. (Výklad třetího anděla převzat z: „Evangelium pro dnešek“)

Nahoru

Tento web využívá cookies. Jeho používáním s tím vyjadřujete souhlas. Více informací

Nastavení vašeho prohlížeče podporuje "cookies" pro optimalizace vyhledávání.

Zavřít